Den, který málem skončil na břehu: tuňáci, plachetník a roosterfish v Kostarice
Na začátku byly fotografie. Několik tuňáků, plachetník u lodi, nádherný roosterfish s typickou hřbetní ploutví a parta unavených, promočených, ale očividně šťastných rybářů. Teprve když mi Petr popsal, co všemu předcházelo, dostal ten den úplně jiný rozměr. Nešlo jen o množství ryb nebo o několik mimořádných úlovků. Největší příběh byl v tom, že ještě ráno nikdo nevěděl, jestli se vůbec podaří vyplout.
Někdy totiž nejlepší rybářský den nezačne klidným mořem, modrou oblohou a bezchybnou předpovědí. Někdy začne těžkými mraky, tropickým lijákem a otázkou, jestli nebude rozumnější otočit se a jet zpátky. Přesně tak začal i tenhle den na pacifickém pobřeží Kostariky.
Do Malpaís pod černou oblohou
Petr s kluky vyrážel brzy ráno. U Beach Resortu Playa Leona ještě svítilo slunce a nic nenasvědčovalo tomu, že by se měl plán výpravy měnit. Jenže s cestou přes Paqueru, Tambor a dál směrem k Cóbanu začalo počasí rychle houstnout. Přibývaly mraky, světlo mizelo a v Cóbanu už pršelo. Když potom sjeli až k pobřeží do Malpaís, déšť sice na chvíli ustal, ale nad oceánem visela tak těžká obloha, že dopoledne připomínalo spíš pozdní večer. Z jedné strany bylo navíc jasně vidět, jak se do moře opírá další pás deště.
Na břehu se proto chvíli řešilo, jestli má vůbec smysl loď spouštět na vodu. Kapitán nakonec rozhodl, že se pojede, ale zároveň změnil původní plán. Žádná dlouhá cesta daleko na otevřený Pacifik za velkými tuňáky. Posádka se bude držet blíž pobřeží, aby se mohla v případě rychlého zhoršení počasí bezpečně vrátit. Právě v podobných chvílích se ukazuje význam zkušeného místního kapitána. Nejde o to vyplout za každou cenu, ale umět přečíst moře, přizpůsobit mu plán a poznat hranici mezi dobrodružstvím a zbytečným riskem.
První půlhodina, kdy se chtělo všem zpátky
Ze břehu nevypadalo moře nijak katastrofálně. Jakmile ale loď vyjela ven, situace se rychle změnila. Vlny přecházely přes příď, voda tekla po palubě a posádku zasáhl prudký tropický déšť. Během několika minut byli všichni kompletně promočení a prvních zhruba třicet minut nebylo nic, co by člověk chtěl nabízet jako ukázku pohodové rybářské dovolené.
V jednu chvíli už se vážně uvažovalo o návratu, jenže potom se počasí začalo pomalu lámat. Déšť zeslábl, nejhorší pás mraků přešel dál a moře dovolilo posádce začít skutečně chytat. Pruty šly do držáků, za lodí se rozjely nástrahy a začal trolling. S prvními záběry se během krátké chvíle změnila i nálada celé výpravy.
Tuňáci a ryba, která měla být tuňákem
První ryby přišly poměrně rychle. Tuňáci začali brát jeden za druhým a hned čtyři z nich zaútočili na jednu z menších nástrah SAF. Právě podobné dny jsou pro nás nejlepší skutečnou zkouškou vybavení. Nejde o chod nástrahy ve sklenici ani o popis převzatý z katalogu. Nástraha pracuje za lodí v opravdovém Pacifiku, ve vlnách, v dešti a mezi aktivními mořskými predátory. Teprve tam se ukáže, jestli dělá přesně to, co od ní očekáváme.
Několik tuňáků už bylo na palubě, když přišel další výrazný záběr. Ryba vzala nástrahu a zamířila přímo do hloubky. Podle způsobu, jakým bojovala, byli všichni přesvědčeni, že tentokrát přišel větší tuňák. Držela se dole, dlouho se neukazovala a využívala svou sílu proti rybáři i celé sestavě. Fonda se opřel do prutu a poctivě získával metr za metrem. Přibližně dvacet minut nikdo neměl důvod pochybovat o tom, co je na druhém konci.
Potom se ryba poprvé objevila nad hladinou a všechno bylo jinak. Nebyl to tuňák, ale plachetník. Ryba, která se do té chvíle držela hluboko, začala najednou skákat, prudce měnit směr a ukazovat přesně tu sílu a eleganci, kvůli které patří plachetníci mezi nejvyhledávanější sportovní ryby světa.
Plachetník na malou nástrahu SAF
Fonda souboj zvládl a posádce se nakonec podařilo dostat plachetníka bezpečně k lodi. Pro kluky to byl naprosto jedinečný zážitek, navíc s jedním velmi příjemným detailem pro SAF. Plachetník zabral na stejný typ menší nástrahy, na kterou předtím přišli tuňáci. Samozřejmě to neznamená, že konkrétní nástraha zaručí plachetníka při každém výjezdu. Ukazuje to ale, že správný profil, chod a dobře připravená sestava mohou oslovit různé druhy pelagických predátorů.
U lodi vzniklo několik rychlých fotografií a potom se plachetník vrátil zpátky do Pacifiku. Právě u podobných ryb není nutné odvézt úlovek na břeh, aby měl pro rybáře skutečnou hodnotu. Souboj, okamžik prvního výskoku a pohled na rybu těsně vedle lodi zůstanou v paměti mnohem déle než jakákoliv trofej na stěně.
Tuňáků bylo dost. Nastal čas změnit plán
Po plachetníkovi se ještě chvíli pokračovalo v trollingu. Tuňáci byli stále aktivní a pravděpodobně by jich bylo možné nachytat výrazně víc, jenže ryb už bylo dost. Posádka proto místo dalšího navyšování počtu úlovků změnila techniku a zkusila lov u dna. Cílem byl grouper, silná ryba, která velmi dobře ví, kde hledat kameny, hrany a podvodní úkryty.
První záběr přišel asi po pěti minutách. Do ryby se opřel Petr a okamžitě bylo jasné, že dole není nic malého. Následujících zhruba patnáct minut bojoval s něčím, co se drželo v hloubce a odmítalo se ukázat. Nakonec ryba zamířila do kamenů nebo podvodní dutiny, šňůra se dostala přes ostrou hranu a bylo rozhodnuto. Ryba sestavu utrhla a téměř třicet metrů poškozené šňůry muselo pryč.
Takové chvíle bolí. Člověk na prutu cítí rybu, která může být životní, bojuje s ní čtvrt hodiny, ale nakonec ji ani neuvidí. Jenže na moři není čas dlouho litovat. Připravila se nová montáž a ke dnu zamířila celá mrtvá nástražní ryba, menší černý tuňák o délce přibližně pětadvacet centimetrů. Uplynulo několik minut a přišla další rána.
Když se u hladiny objevila kohoutí hříva
Tentokrát šel do souboje Láďa. Ryba zůstávala hluboko a znovu dlouho nebylo jasné, co vlastně zabralo. Souboj trval přibližně dvacet minut a Láďa získával metr po metru, zatímco všichni na lodi čekali na první pohled pod hladinu. Když se ryba konečně přiblížila, nebyla jako první vidět její hlava ani tělo. Z vody se objevily dlouhé paprsky hřbetní ploutve připomínající kohoutí hřívu.
V tu chvíli už bylo jasno. Roosterfish, místně označovaný jako pez gallo, a navíc pořádně velký. Poslední metry bývají u podobných ryb často nejnebezpečnější. Po dlouhém souboji už je úlovek téměř na dosah, ale stačí jeden prudký výpad, špatný pohyb lodi nebo krátké povolení sestavy a celý příběh může skončit prázdnou šňůrou.
Tentokrát ale všechno vyšlo. Posádce se podařilo dostat k lodi nádherného roosterfishe s odhadovanou hmotností kolem dvaceti kilogramů. Charakteristická hřbetní ploutev, mohutné tělo a síla, kterou ryba během souboje ukázala, z ní udělaly jeden z vrcholů celého dne. Na palubě už bylo dostatek ryb, a proto nebyl jediný důvod si tento mimořádný úlovek ponechávat. Po fotografování dostal roosterfish svobodu a zmizel zpátky v Pacifiku.
Ráno bouřka, odpoledne návrat za slunce
Počasí, které ráno málem celou výpravu zastavilo, se během dne postupně uklidnilo. Těžké mraky se roztrhaly, déšť zmizel a při cestě zpátky už loď doprovázelo slunce. Ráno byli všichni promočení a vážně přemýšleli, jestli výpravu neukončit. Odpoledne se vraceli s tuňáky, zážitkem z plachetníka, vzpomínkou na velkou rybu ztracenou v kamenech a fotografiemi téměř dvacetikilového roosterfishe.
Byl to rybářský den se vším všudy. Nebyl dokonale naplánovaný, pohodlný ani předvídatelný, ale právě proto byl tak silný. Kdyby se posádka po první půlhodině otočila, nikdo by jí to nemohl vyčítat. Neznamená to, že má člověk ignorovat špatné počasí nebo riskovat kvůli rybám. Výprava mohla pokračovat právě proto, že kapitán situaci vyhodnotil, změnil původní plán a držel loď v bezpečné vzdálenosti od pobřeží.
Tohle je skutečný mořský rybolov. Ne předem napsaný scénář, ve kterém se konkrétní ryba objeví v objednanou hodinu, ale schopnost reagovat, přizpůsobit se podmínkám, změnit techniku, přijmout prohraný souboj a být připravený na další záběr.
Kostarika, kterou chceme ukazovat
Právě podobné dny jsou důvodem, proč jsme Kostariku nechtěli zařadit do nabídky SAF pouze jako další exotickou destinaci s hezkými fotografiemi. Chceme ukazovat skutečný rybolov. Dny, kdy všechno vyjde, i chvíle, kdy velká ryba skončí v kamenech. Výbavu, která se testuje přímo na Pacifiku, místní kapitány, kteří znají vodu a dokážou přizpůsobit výpravu počasí i aktivitě ryb, a zázemí, ze kterého se dá podobné dobrodružství opravdu dobře postavit.
Nikdo nemůže slíbit plachetníka, tuňáka nebo roosterfishe na povel. Lze ale připravit podmínky, ve kterých má podobný příběh šanci vzniknout. Dobré vybavení, zkušená posádka, znalost místních vod a program, který se dokáže přizpůsobit konkrétním lidem i aktuálním podmínkám. Potom už rozhoduje Pacifik.
Chcete si rybolov v Kostarice vyzkoušet osobně?
Naše kostarická nabídka propojuje rybářské výpravy s místním zázemím, prověřenými kapitány a možností sestavit pobyt podle konkrétní skupiny. Můžete přijet především za rybami, nebo rybolov spojit s odpočinkem, výlety a poznáváním Kostariky.